Návrh směrnice přijaté Komisí k pravidlům EU o čištění městských odpadních vod

Směrnice o čištění městských odpadních vod byla přijata v roce 1991. Jejím účelem je „ochrana životního prostředí před nepříznivými účinky vypouštění odpadních vod z městských zdrojů a z určitých průmyslových odvětví“. Členské státy jsou povinny zajistit, aby odpadní vody ze všech aglomerací s více než 2 000 obyvateli byly odváděny a čištěny v souladu s minimálními normami EU. Členské státy musí rovněž podle kritérií obsažených ve směrnici určit „citlivé oblasti“, v nichž platí přísnější normy. Kromě toho členské státy každé dva roky podávají zprávu o provádění směrnice. Tyto informace zveřejňuje Komise ve zprávě, kterou vydává jednou za dva roky.

V roce 2019 bylo dokončeno podrobné hodnocení směrnice v rámci programu REFIT (dále jen „hodnocení“), které potvrdilo, že její provádění vedlo k významnému snížení úniků znečišťujících látek. V celé EU jsou pomocí centralizovaných systémů čištěny odpadní vody z přibližně 22 000 měst, což představuje znečištění odpovídající přibližně 520 milionům populačních ekvivalentů (PE). Dopady na kvalitu jezer, řek a moří v EU jsou tak viditelné a hmatatelné.

Jedním z hlavních důvodů účinnosti směrnice je jednoduchost jejích požadavků, což usnadňuje jejich vymáhání. Na 98 % odpadních vod v EU je dnes odpovídajícím způsobem odváděno a 92 % náležitě čištěno, ačkoliv několik členských států má stále potíže dosáhnout plného souladu se směrnicí. S realizací požadovaných investic pomáhají členským státům evropské fondy. Průměrné investice do zásobování vodou a sanitárních zařízení a služeb v EU činí 2 miliardy EUR ročně. Podle hodnocení se tento přístup spočívající v kombinaci vymáhání a finanční podpory vyplatil a postupně pomohl zajistit vysokou míru souladu se směrnicí.

Zpracovateli odpadních vod jsou převážně (z 60 %) veřejné společnosti vlastněné příslušnými veřejnými orgány. Mohou to být také soukromé společnosti pracující pro příslušný orgán veřejné moci nebo se může jednat o smíšené společnosti. Jsou součástí „závislého“ trhu, na němž jsou lidé a podniky připojeni k veřejné síti, aniž by si mohli zvolit jejího provozovatele. Jak hodnocení, tak konzultace potvrdily, že odvětví reaguje především na právní požadavky.

Hodnocení určilo tři hlavní soubory přetrvávajících výzev, které posloužily jako základ k vymezení problémů pro posouzení dopadů:

Přetrvávající znečištění z městských zdrojů: Směrnice se zaměřuje na znečištění z domovních zdrojů, které se odvádí do centralizovaných zařízení a zpracovává se v nich. Méně se věnuje dalším zdrojům městského znečištění, které nyní začínají převládat (menší města s populačním ekvivalentem nižším než 2 000 PE, decentralizovaná zařízení, znečištění zdešťových vod). Mezní hodnoty pro nakládání s některými znečišťujícími látkami jsou vzhledem k technologickému pokroku, k němuž došlo od roku 1991, zastaralé a objevily se nové znečišťující látky, jako jsou mikroplasty nebo mikropolutanty, které mohou být škodlivé pro životní prostředí nebo veřejné zdraví již při velmi nízké koncentraci.
Uvedení směrnice do souladu se Zelenou dohodou pro Evropu: Od přijetí směrnice se objevily nové společenské výzvy. Zelená dohoda pro Evropu stanoví ambiciózní politické cíle v oblasti boje proti změně klimatu, zlepšení oběhovosti hospodářství EU a omezení zhoršování životního prostředí. V odvětví odpadních vod je třeba vyvinout větší úsilí, aby se podařilo: snížit jeho emise skleníkových plynů (34,45 milionu tun CO2 ročně – přibližně 0,86 % celkových emisí v EU), snížit jeho spotřebu energie (přibližně 0,8 % celkové spotřeby energie v EU) a zlepšit jeho oběhovost lepším nakládáním s kaly (zejména lepší rekuperací dusíku a fosforu a potenciálně cenných organických látek) a zvýšením bezpečného opětovného využívání vyčištěné vody.
Nedostatečná a nerovnoměrná úroveň správy: Hodnocení a studie OECD ukázaly, že úroveň výkonnosti a transparentnosti jednotlivých provozovatelů čistíren odpadních vod se mezi sebou značně liší. Zpráva Účetního dvora upozornila, že není dostatečně uplatňována zásada „znečišťovatel platí“. Metody monitorování a podávání zpráv by se mohly zlepšit zejména další digitalizací. Nedávná krize COVID-19 ukázala, že odpadní vody jsou velmi rychlým a spolehlivým zdrojem informací užitečných pro veřejné zdraví, existuje-li dobrá koordinace mezi příslušnými orgány v oblasti zdraví a orgány v oblasti nakládání s odpadními vodami.

Revize směrnice je jedním z výstupů akčního plánu pro nulové znečištění. Jejím hlavním cílem je řešit výše uvedené výzvy nákladově efektivním způsobem a zároveň zachovat co nejjednodušší povahu směrnice, aby byly její požadavky řádně plněny a vymáhány.

Očekává se, že revize směrnice o čištění městských odpadních vod dále omezí vypouštění znečištění z městských zdrojů. V tomto smyslu přímo souvisí s revizí seznamů znečišťujících látek podle směrnice o normách environmentální kvality a směrnice o podzemních vodách – dvou „dceřiných“ směrnic rámcové směrnice o vodě, které upravují přijatelné množství znečišťujících látek v útvarech povrchových a podzemních vod. Revize směrnice o čištění městských odpadních vod bude mít v budoucnu pozitivní dopad na přezkumy rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí a na přezkum směrnice o vodách ke koupání. Je spojená také s revizí směrnice o průmyslových emisích a souvisejícím přezkumem nařízení o registru E-PRTR, neboť některé průmyslové emise jsou odváděny veřejnými stokovými soustavami. Další opatření zahrnutá do revize směrnice o čištění městských odpadních vod, jejichž cílem je ještě více snížit množství mikropolutantů pocházejících zejména z používání

léčivých přípravků a přípravků pro osobní hygienu, přispějí k řádnému naplňování Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek a Farmaceutické strategie EU.

Akční plán pro oběhové hospodářství jasně uvádí, že odvětví čištění městských odpadních vod musí být více propojeno s oběhovým hospodářstvím. To je obzvláště důležité pro směrnici o kalech z čistíren odpadních vod, která reguluje používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství a promítá se do návrhu týkajícího se zdraví půdy, jenž byl oznámen ve Strategii EU pro půdu do roku 2030.

Dále existuje přímá spojitost se Strategií v oblasti biologické rozmanitosti, jelikož zmírňování znečištění vody má přímý pozitivní účinek na ekosystémy. Opatření zaměřená na ekologizaci měst, například ta vyplývající z právního rámce o obnově přírody, mohou nejen vytvořit prostředí příhodné pro opylovače, ptáky a další druhy, ale také přímo pomoci s kontrolou dešťové vody a souvisejícího znečištění a současně zlepšovat celkovou kvalitu života. Lepší řízení kvality a množství vody v městských oblastech přispěje také k přizpůsobování se změně klimatu.

Vzhledem k nové geopolitické realitě musí EU drasticky urychlit přechod na čistou energii a ukončit tak svou závislost na nespolehlivých dodavatelích a nestabilních fosilních palivech. V souladu s cíli plánu REPowerEU a legislativního návrhu COM(2022) 222 z roku 2022, kterým se mění směrnice o obnovitelných zdrojích energie a v němž jsou již čistírny odpadních vod označeny za „vhodné oblasti“ k výrobě obnovitelných zdrojů, se očekává, že revize směrnice přímo přispěje k těmto cílům tím, že stanoví jasný a měřitelný cíl pro dosažení energetické neutrality odvětví čištění odpadních vod do roku 2040. Zkušenosti z nejpokročilejších členských států ukazují, že jej lze dosáhnout kombinací opatření ke zlepšení energetické účinnosti podle zásady „energetická účinnost v první řadě“ a výroby obnovitelných zdrojů, zejména bioplynu z kalů, který může nahradit dovoz zemního plynu.

Uvedený cíl je plně v souladu s cílem klimatické neutrality EU stanoveným v evropském právním rámci pro klima a s nařízením o „sdílení úsilí“, podle něhož mají členské státy snížit své emise skleníkových plynů z odvětví mimo systém obchodování s emisemi v souladu s vnitrostátními cíli. Je také v souladu s nedávným návrhem přepracovaného znění směrnice o energetické účinnosti20, který zahrnuje roční cíl snížení spotřeby energie ze strany všech veřejných subjektů o 1,7 %, s návrhem revize směrnice o obnovitelných zdrojích energie z roku 2021 a s plánem REPowerEU, který zahrnuje navýšený cíl 45% podílu energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030. Dále by iniciativa mohla pomoci splnit cíl plánu REPowerEU zvýšit výrobu biometanu v EU do roku 2030 na 35 miliard metrů krychlových a cíl stanovený v návrhu nařízení Komise COM(2021) 805 o snižování emisí methanu z roku 2021.

Revize této směrnice je rovněž plně v souladu s konečnými návrhy Konference o budoucnosti Evropy, zejména s návrhy týkajícími se boje proti znečištění, konkrétně s návrhem č. 2.7

„Chránit vodní zdroje a bojovat se znečištěním řek a oceánů, mimo jiné prostřednictvím výzkumu a boje proti znečišťování mikroplasty“.

V neposlední řadě tento návrh přímo přispěje k naplnění zásady č. 20 evropského pilíře sociálních práv. Evropská unie je rovněž odhodlána plnit Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 a její cíle udržitelného rozvoje, mezi něž patří cíl č. 6 týkající se přístupu k odpovídajícímu a spravedlivému systému sanitárních a hygienických zařízení pro všechny.

Současná směrnice o čištění městských odpadních vod vychází z čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), který stanoví: Politika Unie v oblasti životního prostředí je zaměřena na vysokou úroveň ochrany, přičemž přihlíží k rozdílné situaci v jednotlivých regionech Unie. Je založena na zásadách obezřetnosti a prevence, odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje a na zásadě „znečišťovatel platí“. Opatření v oblasti nakládání s odpadními vodami proto musí být přijímána v souladu s těmito klíčovými ustanoveními a s ohledem na pravomoc sdílenou s členskými státy. To znamená, že EU může přijímat právní předpisy pouze s náležitým ohledem na zásady nezbytnosti, subsidiarity a proporcionality.

Opatření EU mají i nadále zásadní význam pro zajištění toho, aby se všichni lidé žijící v EU mohli těšit lepší kvalitě vody v řekách, jezerech, podzemních vodách a mořích. Jelikož 60 % vodních útvarů v EU přesahuje hranice států, je nezbytné zajistit všude a stejným tempem stejnou úroveň ochrany tak, aby se zabránilo riziku, že snahy některých členských států budou ohroženy nedostatečným pokrokem jiných členských států. Hodnocení ukázalo, že ve většině členských států byla směrnice mimořádně velkou motivací k investicím do požadovaných infrastruktur.

Hodnocení dále potvrdilo, že opatření EU mají kromě toho potenciál zajistit stejnou úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví ve všech členských státech. V posledních 30 letech provádění směrnice o čištění městských odpadních vod se buď zachovala, nebo v několika případech zlepšila kvalita lokalit ke koupání (tedy i cestovního ruchu a rekreace), surové vody používané k výrobě pitné vody a vodních útvarů obecně. Nedávná pandemie COVID-19 ukázala, že pokud jde o šíření viru, jsou na sobě členské státy vzájemně závislé. Účinné, rychlé a harmonizované sledování patogenních faktorů v odpadních vodách může být přínosné pro celou EU. Bez harmonizovaných a jednotných opatření EU by se sledování nových typů virů a zjišťování dalších relevantních zdravotních parametrů v odpadních vodách provádělo pouze v několika členských státech, pravděpodobně těch nejpokročilejších.

Všichni, kdo žijí v EU, by měli mít co nejlepší přístup k sanitárním zařízením a službám. Stejně tak by všichni měli mít zajištěný rovný přístup ke klíčovým informacím (o hospodářské a environmentální výkonnosti zpracovatelů odpadních vod). Důsledkům změny klimatu čelí všechny členské státy, zejména jejich hydrologické režimy. Srážkové režimy se změnily, což kromě rizika povodní zvyšuje riziko znečištění způsobeného nečištěnými dešťovými vodami (odlehčením přívalových vod a městským srážkovým odtokem). Podobně

se ve všech členských státech vyskytují nové znečišťující látky, jako jsou mikropolutanty nebo mikroplasty. Stejně je tomu i u většiny přetrvávajícího znečištění z městských zdrojů, které ve všech členských státech ovlivňuje kvalitu vody. Velké rozdíly mezi členskými státy nepanují, ani pokud jde o příčiny zjištěných problémů.

V neposlední řadě pak hodnocení ukázalo, že normy EU jsou hlavní hnací silou rozvoje celosvětově konkurenceschopného vodohospodářství v EU. Od přijetí směrnice vzniklo několik významných světových lídrů v oblasti čištění odpadních vod, kteří své služby vyvážejí do celého světa. Další modernizace norem EU, například zavedení nových požadavků na mikropolutanty nebo spotřebu energie, by podnítila další inovace a v konečném důsledku i úspory z rozsahu.

Upřednostňovaná varianta zahrnuje přiměřený soubor opatření představujících nejlepší poměr kvality a ceny ze všech možných variant (podrobnější informace viz oddíl 7.1 posouzení dopadů). Zvláštní pozornost byla věnována nalezení optimálního řešení založeného na:

analýze nákladů a přínosů (nebo analýzy nákladové efektivnosti v případě mikropolutantů, pokud neexistuje spolehlivá metoda vyjádření přínosů v penězích): peněžně vyjádřené přínosy každého jednotlivého opatření v rámci upřednostňované varianty jsou ve všech členských státech systematicky vyšší než náklady,
snížení administrativní zátěže a na vymahatelnosti: zaměřením se pouze na omezený počet zařízení nebo aglomerací lze u klíčových parametrů, jako je snižování znečištění, spotřeba energie a emise skleníkových plynů, dosáhnout významných výsledků a současně udržet administrativní zátěž na přiměřené úrovni a zajistit vysokou míru vymahatelnosti,
zavedení přístupu založeného na posouzení rizik u většiny navrhovaných opatření, což pomůže zajistit, aby investice směřovaly tam, kde jsou zapotřebí.

Tam, kde to bylo nezbytné k nalezení optimálních lokálních řešení, byla vnitrostátním nebo místním orgánům ponechána flexibilita. Tak tomu bylo například v případě plnění cíle energetické neutrality nebo snížení emisí z dešťových vod díky plánům integrovaného hospodaření s vodními zdroji.

Cíle iniciativy lze nejlépe dosáhnout přepracováním směrnice, která – jak je uvedeno v hodnocení REFIT – je pro regulaci odvádění a čištění městských odpadních vod nejvhodnějším právním nástrojem.

Směrnice členským státům ukládá dosažení jejích cílů a provedení jejích ustanovení v jejich vnitrostátních hmotněprávních a procesních předpisech. To dává členským státům větší volnost při provádění opatření EU než nařízení, neboť si mohou samy zvolit, jaké prostředky budou k provedení opatření uvedených ve směrnici nejvhodnější.

Hodnocení směrnice o čištění městských odpadních vod v rámci programu REFIT bylo provedeno v roce 2019. Kromě tří hlavních problémů uvedených v hodnocení (viz výše) posouzení účinnosti směrnice ukázalo, že se jí podařilo snížit množství sledovaných znečišťujících látek z městských bodových zdrojů (domovních/městských odpadních vod a podobného průmyslového znečištění). Biochemická spotřeba kyslíku ve vyčištěných odpadních vodách v letech 1990 až 2014 v celé EU klesla o 61 %, množství dusíku pak o 32 % a fosforu o 44 %. Tím se jednoznačně zlepšila kvalita vodních útvarů v EU.

Posouzení soudržnosti ukázalo, že směrnice je celkově vnitřně soudržná. Směrnice o čištění městských odpadních vod obecně funguje v součinnosti s dalšími právními předpisy EU a významně přispívá k dosažení cílů rámcové směrnice o vodě, směrnice o vodách ke koupání a směrnice o pitné vodě. Z hlediska činností, na něž se směrnice o čištění městských odpadních vod vztahuje, dochází k určitému omezenému překrývání se směrnicí o průmyslových emisích. Obecně také není nijak dotčena soudržnost s novějšími politikami EU, ačkoliv může existovat určitý prostor ke zlepšení konzistentnosti směrnice o čištění městských odpadních vod s politikami v oblasti klimatu a energetiky.

Analýza relevantnosti a účinnosti ukázala, že v intervencích je potřeba pokračovat, a to i proto, že nedostatečně vyčištěné nebo nevyčištěné městské odpadní vody zůstávají jedním z hlavních důvodů, proč vody v EU nedosahují alespoň dobrého stavu podle rámcové směrnice o vodě. Vědecká obec, tvůrci politik a široká veřejnost navíc považují kontaminující látky, které nově vzbuzují obavy, včetně mikropolutantů, jako jsou léčivé přípravky a mikroplasty, o jejichž přítomnosti ve vodních útvarech existuje rostoucí množství důkazů, za čím dál významnější problém.

Pokud jde o potenciál oběhového hospodářství, směrnice o čištění městských odpadních vod obsahuje omezené množství ustanovení o opětovném použití odpadních vod a kalů nebo o rekuperaci cenných složek. Tato ustanovení nebyla nikdy přísně vymáhána, částečně proto, že chybějí řádné harmonizované normy na úrovni EU, a kvůli možným rizikům pro lidské zdraví.
Posouzení přidané hodnoty EU, které zahrnovalo posouzení toho, zda je směrnice o čištění městských odpadních vod v souladu se zásadou subsidiarity, ukázalo, že zúčastněné strany do značné míry uznávají, že směrnice je stále zapotřebí a že její zrušení by mělo negativní dopady. Směrnice pomáhá chránit před nepříznivými účinky vypouštění odpadních vod přibližně 60 % přeshraničních povodí v EU. Konečně pak hodnocení identifikovalo a přezkum směrnice zahrnoval i různé možnosti zjednodušení a lepšího využití digitalizace.

Hodnocení bylo upraveno podle návrhů Výboru pro kontrolu regulace (stanovisko ze dne 17. července 2019), zejména pokud jde o hlavní příčiny problémů s dodržováním předpisů v některých členských státech, širší kontext ovlivňující kvalitu vod v EU a význam boje proti novým znečišťujícím látkám. Závěry byly rozpracovány a byly poskytnuty podrobnější informace o situaci v každém členském státu.

Hodnocení, a poté posouzení dopadů prošly důkladným konzultačním procesem, který v souladu s konzultační strategií zahrnoval řadu různých konzultačních činností. Metody zvolené pro konzultace se zúčastněnými stranami sestávaly z polostrukturovaných rozhovorů, interaktivních workshopů, rozsáhlé veřejné konzultace online na různá témata s cílem oslovit širokou škálu zúčastněných stran a písemné konzultace o věcných informacích a předpokladech pro modelování. Závěrečná konference zúčastněných stran měla pomoci získat stanoviska k jednotlivým variantám politiky navrženým Komisí.

Veřejná online konzultace probíhala po dobu 12 týdnů, od 28. dubna do 21. července 2021. Přišlo k ní celkem 285 odpovědí a 57 stanovisek. Ve veřejné online konzultaci byly získány názory respondentů na problémy související se znečištěním odpadních vod a na to, jak je nejlépe řešit. V otázkách měli respondenti ohodnotit výroky nebo navrhovaná opatření na stupnici od jedné (naprostý nesouhlas / nejméně účinné) do pěti (naprostý souhlas / nejvíce účinné).

Konzultace s členskými státy byly vedeny při několika příležitostech. Zvláštní setkání s odborníky z členských států na začátku procesu pomohlo identifikovat osvědčené postupy a možné varianty. To vše bylo v roce 2020 doplněno zvláštní konzultací s jednotlivými členskými státy, z níž měl vzejít pevný základ (viz níže). Kromě toho se v roce 2021 konaly čtyři tematické online semináře o i) monitorování a podávání zpráv; ii) odpadních vodách a kalech; iii) nákladech a přínosech a iv) integrovaném monitorování vod. Dne 26. října 2021 se konala virtuální závěrečná konference zúčastněných stran, na níž byly představeny hlavní varianty a první výsledky posouzení dopadů (312 účastníků z 226 organizací a 27 členských států).

Celkově panovala mezi zúčastněnými stranami široká shoda ohledně nutnosti revidovat a modernizovat směrnici a ohledně hlavních variant zvažovaných pro účely analýzy v posouzení dopadů. Opatření zahrnutá v upřednostňované variantě zúčastněné strany celkově vnímaly dobře, s určitými odchylkami v závislosti na dané variantě a skupině zúčastněných stran.

Zúčastněné strany se například do značné míry shodly na nutnosti zabývat se otázkou mikropolutantů z odpadních vod. Kromě několika zúčastněných stran z řad podniků (chemického a farmaceutického průmyslu) všechny zúčastněné strany, včetně podniků z odvětví souvisejících s vodou, podpořily požadavek na odstraňování mikropolutantů. Většina zúčastněných stran také trvala na tom, že je důležité přijmout opatření u zdroje, ale také na tom, že je třeba lépe uplatňovat zásadu „znečišťovatel platí“, a sice zavedením finanční odpovědnosti výrobců za náklady spojené s dodatečným čištěním, které je k odstranění mikropolutantů nezbytné. Systém rozšířené odpovědnosti výrobce získal širokou podporu většiny zúčastněných stran, s výjimkou farmaceutického a chemického průmyslu, které obecně s takovým systémem nesouhlasí s tím, že finanční odpovědnost by měla být buď rozdělena mezi všechny subjekty v daném řetězci (od průmyslových podniků po spotřebitele), nebo by ji měly převzít veřejné orgány.

Energetické audity měly širokou podporu, zatímco cíle EU v oblasti energetické neutrality měly menší podporu ze strany členských států nebo místních orgánů než ze strany jiných zúčastněných stran. Dodatečná zpětná vazba, kterou obdrželi nejdůležitější zástupci vodohospodářského odvětví, ukázala ochotu stanovit pro cíle v oblasti energetické i klimatické neutrality kratší lhůtu (2030), než je navrženo v této zprávě. Většina vyspělých členských států jednoznačně podpořila celounijní cíl podobný jejich vlastnímu cíli.

Podrobné vysvětlení konkrétních ustanovení návrhu

Článek 1 – Předmět
Cíle směrnice byly rozšířeny tak, aby kromě ochrany životního prostředí zahrnovaly ochranu lidského zdraví, snižování emisí skleníkových plynů, zlepšení správy a transparentnosti odvětví, lepší přístup k sanitárním zařízením a službám a – v návaznosti na nedávnou krizi COVID-19 – pravidelné monitorování parametrů veřejného zdraví v městských odpadních vodách.

Článek 2 – Definice
V souladu se závěry hodnocení REFIT byly stávající definice mírně upřesněny. Bylo doplněno několik definic týkajících se nových povinností, jako je „městský srážkový odtok“, „odlehčení přívalových vod“, „jednotná a oddílná kanalizace“, „terciární a kvartérní čištění“, „mikropolutanty“, „sanitární zařízení a služby“, „antimikrobiální rezistence“ apod.

Článek 3 – Stokové soustavy
Povinnost zřídit stokové soustavy městských odpadních vod se rozšiřuje na všechny aglomerace s populačním ekvivalentem
1 000 PE nebo vyšším. Zavádí se nová povinnost zajistit, aby domácnosti byly připojeny ke stokovým soustavám všude tam, kde stokové soustavy existují.

Článek 4 – Individuální nebo jiné vhodné systémy (nový)
Jedná se o nový článek, který částečně nahrazuje původní článek 3. Možnost používat individuální nebo jiné vhodné systémy je zachována, je však omezena na výjimečné případy. Za tímto účelem byly zavedeny nové povinnosti:
individuální nebo jiné vhodné systémy musí být řádně koncipovány, schváleny a kontrolovány.
Pokud představují více než 2 % vykázaného zatížení zpracovávaného v aglomeracích s populačním ekvivalentem 2 000 PE a více, musí být jejich použití podrobně odůvodněno.

Článek 5 – Integrované plány pro nakládání s městskými odpadními vodami (nový)
Tento nový článek zavádí povinnost zavést místní integrované plány pro nakládání s městskými odpadními vodami za účelem boje proti znečištění z dešťových vod (městského srážkového odtoku a odlehčení přívalových vod). Orientační obsah plánů, jakož i jejich orientační cíle, které mají být přizpůsobeny místním podmínkám, vycházejí z osvědčených postupů a jsou podrobně popsány v příloze V. Plány budou muset být vypracovány pro všechny aglomerace s populačním ekvivalentem 100 000 PE nebo vyšším a pro všechny aglomerace s populačním ekvivalentem v rozmezí 10 000 až 100 000 PE, kde odlehčení přívalových vod nebo městský srážkový odtok představují riziko pro životní prostředí nebo lidské zdraví.

Článek 6 – Sekundární čištění (původní článek 4)
Povinnost provádět před jejich vypuštěním do životního prostředí sekundární čištění městských odpadních vod se rozšiřuje na všechny aglomerace s populačním ekvivalentem 1 000 PE nebo vyšším (podle stávající směrnice je to 2 000 PE a více).

Článek 7 – Terciární čištění (původní článek 5)
Hlavní povinnosti stanovené v tomto článku byly změněny tak, že terciární čištění je nyní povinné pro všechna větší zařízení zpracovávající zatížení odpovídající populačnímu ekvivalentu 100 000 PE a více. Terciární čištění bude rovněž nutné u vypouštění z aglomerací s populačním ekvivalentem v rozmezí 10 000 až 100 000 PE v oblastech označených členskými státy jako citlivé oblasti podléhající eutrofizaci.
Členské státy budou muset vymezit oblasti na svém území, které jsou citlivé na eutrofizaci, aktualizováním svého stávajícího seznamu „citlivých oblastí“ vypracovaného podle původního článku 5. Ostatní povinnosti stanovené v tomto článku byly zachovány a aktualizovány.

Článek 8 – Kvartérní čištění (nový)
Tento nový článek zavádí povinnost provádět dodatečné čištění městských odpadních vod s cílem odstranit z nich co nejširší spektrum mikropolutantů. Toto čištění se bude provádět ve všech čistírnách městských odpadních vod, které zpracovávají zatížení odpovídající populačnímu ekvivalentu 100 000 PE a více, a to nejpozději od 31. prosince 2035. Do 31. prosince 2040 se začne provádět rovněž ve všech aglomeracích s populačním ekvivalentem v rozmezí 10 000 až 100 000 PE v oblastech, kde koncentrace nebo akumulace mikropolutantů představuje riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí. Členské státy budou muset tyto oblasti na svém území určit podle kritérií stanovených v tomto článku.

Článek 9 – Rozšířená odpovědnost výrobce (nový)
Tento nový článek zavádí povinnost výrobců (včetně dovozců) přispívat na náklady na kvartérní čištění stanovené v článku 8 směrnice v případech, kdy uvádějí na vnitrostátní trh členských států výrobky, které na konci své životnosti způsobují znečištění městských odpadních vod mikropolutanty. Jejich finanční příspěvek bude stanoven na základě množství a toxicity výrobků uvedených na trh.

Článek 10 – Minimální požadavky na organizace odpovědnosti výrobců (nový)
Tento článek stanoví minimální požadavky na organizace odpovědnosti výrobců, jejichž zřízení je vyžadováno v čl. 9 odst. 5.

Článek 11 – Energetická neutralita čistíren městských odpadních vod (nový)
Tento nový článek zavádí povinnost dosáhnout energetické neutrality na vnitrostátní úrovni ve všech čistírnách odpadních vod nad 10 000 PE. Do 31. prosince 2040 budou členské státy muset zajistit, aby celková roční energie z obnovitelných zdrojů vyrobená na vnitrostátní úrovni ve všech čistírnách městských odpadních vod odpovídala celkové roční spotřebě energie ve všech těchto čistírnách městských odpadních vod. Na podporu dosažení tohoto cíle budou v pravidelných intervalech prováděny energetické audity čistíren městských odpadních vod se zvláštním zaměřením na určení a využití potenciálu pro výrobu bioplynu při současném snížení emisí metanu.

Článek 12 – Přeshraniční spolupráce (původní článek 9)
Tento článek byl mírně pozměněn: doplňuje se nový odstavec 2, který vyžaduje, aby byla Komise v případě potřeby vyzvána k podpoře jednání mezi členskými státy. Odstavec 1 byl změněn tak, aby byla doplněna povinnost okamžitě oznámit případné náhodné znečištění, čímž se zohledňuje nedávná havárie na řece Odře.

Článek 13 – Místní klimatické podmínky (původní článek 10)
Tento článek byl pouze aktualizován tak, aby odpovídal novému číslování článků.

Článek 14 – Vypouštění ostatních odpadních vod (původní článek 11)
Tento článek byl pozměněn tak, aby se zajistilo, že příslušné orgány před vydáním povolení k vypouštění ostatních odpadních vod do stokových soustav městských odpadních vod konzultují provozovatele čistíren městských odpadních vod, jichž se vypouštění týká. Kromě toho musí být zajištěno pravidelné monitorování znečištění pocházejícího z jiných než domovních zdrojů na vtoku do čistíren městských odpadních vod a na odtoku z nich, aby mohla být přijata vhodná opatření k identifikaci a odstranění zdroje (zdrojů) možného znečištění. Mezi ně patří, je-li to nutné, odnětí vydaného povolení.

Článek 15 – Opětovné využívání vody a vypouštění městských odpadních vod (původní článek 12)
Odstavec 1 se mění takto: Členské státy budou mít povinnost systematicky podporovat opětovné využívání vyčištěných odpadních vod ze všech čistíren městských odpadních vod.
V odstavci 3 se povinnost zavést povolení k vypouštění z čistíren městských odpadních vod rozšiřuje na všechny aglomerace s populačním ekvivalentem 1 000 PE a vyšším.

Článek 16 – Vypouštění biologicky odbouratelných ostatních odpadních vod (původní článek 13)
Odstavec 1 byl aktualizován (nové číslování). Odstavec 2 byl změněn tak, aby bylo zajištěno, že požadavky na tato vypouštění stanovené na vnitrostátní úrovni budou přinejmenším rovnocenné požadavkům stanoveným v části B přílohy I směrnice.

Článek 17 – Dohled nad městskými odpadními vodami (nový)
Tento nový článek zavádí vnitrostátní systém monitorování městských odpadních vod za účelem sledování příslušných parametrů veřejného zdraví v městských odpadních vodách. Z toho důvodu budou muset členské státy nejpozději do 1. ledna 2025 zřídit mezi orgány odpovědnými za veřejné zdraví a za čištění městských odpadních vod koordinační strukturu. Tato struktura určí, jaké parametry mají být monitorovány, a četnost a metodu, která při tom má být použita.
Kromě toho dokud příslušné orgány veřejného zdraví nestanoví, že pandemie SARS-CoV-2 nepředstavuje pro obyvatelstvo riziko, budou sledovány městské odpadní vody od nejméně 70 % obyvatelstva daného státu.
V neposlední řadě budou členské státy muset u všech aglomerací s populačním ekvivalentem 100 000 PE a vyšším pravidelně monitorovat antimikrobiální rezistenci na odtoku z čistíren městských odpadních vod.

Článek 18 – Posuzování a řízení rizik (nový)
Jedná se o nový článek. Členské státy mají povinnost posuzovat rizika způsobovaná vypouštěním městských odpadních vod pro životní prostředí a lidské zdraví a v případě potřeby přijmout k řešení těchto rizik dodatečná opatření nad rámec minimálních požadavků této směrnice. Tato opatření by měla v příslušných případech zahrnovat odvádění a čištění odpadních vod z aglomerací s populačním ekvivalentem nižším než 1 000 PE, provádění terciárního nebo kvartérního čištění v aglomeracích s populačním ekvivalentem nižším než 10 000 PE a další opatření ke snížení znečištění z dešťových vod v aglomeracích s populačním ekvivalentem nižším než 10 000 PE.

Článek 19 – Přístup k sanitárním zařízením a službám (nový)
Jedná se o nový článek. Členské státy budou povinny zlepšit a zachovat přístup všech osob, zejména zranitelných a marginalizovaných, k sanitárním zařízením a službám.
Do 31. prosince 2027 budou členské státy rovněž muset určit kategorie osob, které nemají přístup k sanitárním zařízením a službám nebo k ní mají omezený přístup, posoudit možnosti zlepšení jejich přístupu k sanitárním zařízením a podporovat zřizování volně a bezpečně přístupných sanitárních zařízení ve veřejných prostorách ve všech aglomeracích s populačním ekvivalentem 10 000 PE nebo vyšším.

Článek 20 – Kaly (původní článek 14)
Tento článek byl aktualizován: kaly musí být vždy, kdy je to vhodné, vyčištěny, recyklovány a využity v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady definovanou v rámcové směrnici o odpadech a s požadavky směrnice o kalech a zneškodněny v souladu s požadavky rámcové směrnice o odpadech. Aby byla zajištěna vysoká míra rekuperace, zejména kritických surovin, jako je fosfor, bude Komise pověřena stanovením její minimální míry.

Článek 21 – Monitorování (původní článek 15)
Byly zavedeny nové povinnosti: Členské státy budou nyní muset monitorovat znečištění způsobované městským srážkovým odtokem a odlehčením přívalových vod, koncentrace a množství znečišťujících látek regulovaných podle této směrnice na odtoku z čistíren městských odpadních vod a přítomnost mikroplastů (a to i v kalech). Kromě toho budou muset být v souladu s článkem 13 na vtoku do čistíren odpadních vod a na odtoku z nich pravidelně monitorovány některé znečišťující látky z jiných než domovních zdrojů.

Článek 22 – Informace o monitorování provádění (původní článek 16)
Jedná se o nový článek. Byla zjednodušena ustanovení o podávání zpráv a nahrazena novým systémem, který spočívá nikoliv ve skutečném podávání zpráv, ale v pravidelné aktualizaci vnitrostátního datového souboru, k němuž bude mít přístup Evropská agentura pro životní prostředí a Komise. Tím se zajistí větší efektivita systému, jelikož se eliminuje dlouhá časová prodleva mezi referenčním datem vykazovaných údajů a skutečným datem podání zprávy.
Článek vyžaduje, aby členské státy vytvořily datové soubory obsahující údaje týkající se městských odpadních vod podle této směrnice. Toho mohou dosáhnout například sledováním výsledků ukazatelů uvedených v přílohách této směrnice, antimikrobiální rezistence, příslušných zdravotních parametrů atd., ale také přijetím opatření k zajištění přístupu k sanitárním zařízením a službám apod.
Vytvoření těchto datových souborů musí být v souladu se soubory stanovenými v článku 18 přepracovaného znění směrnice o pitné vodě. Rovněž je stanoveno, že Evropská agentura pro životní prostředí poskytuje v tomto ohledu podporu.

Článek 23 – Vnitrostátní program provádění (původní článek 17)
Tento článek byl pozměněn. Je zachována povinnost vypracovat národní program pro provádění této směrnice a je stanoven minimální obsah tohoto programu. Program musí zahrnovat alespoň: i) posouzení úrovně provedení směrnice z hlediska jednotlivých povinností v ní stanovených; ii) identifikaci a plán investic nezbytných k provedení směrnice; iii) odhad výše investic potřebných k obnově stávajících infrastruktur čištění městských odpadních vod; iv) určení potenciálních zdrojů financování.
Členské státy budou muset aktualizovat své vnitrostátní prováděcí plány nejméně každých pět let a sdělit je Komisi, ledaže budou schopny prokázat, že plány jsou v souladu s články 3, 4, 6, 7 a 8 této směrnice.

Článek 24 – Informování veřejnosti (nový)
Jedná se o nový článek. Členské státy budou muset zajistit, aby byly k dispozici online adekvátní a aktuální informace o odvádění a čištění městských odpadních vod. Nejméně jednou ročně musí být všem osobám připojeným ke stokové soustavě dostupné také klíčové informace, jako je míra souladu infrastruktur čištění městských odpadních vod s požadavky této směrnice, roční objem odváděných a čištěných městských odpadních vod na domácnost apod., a to v co nejvhodnější podobě, například na faktuře.

Článek 25 – Přístup ke spravedlnosti (nový)
Jedná se o nový článek, který je v souladu s článkem 47 Listiny základních práv a kterým se provádí Aarhuská úmluva, pokud jde o přístup k právní ochraně. Pro veřejnost a nevládní organizace by měla existovat možnost právního přezkumu rozhodnutí přijatých členskými státy podle této směrnice.

Článek 26 – Náhrada škody (nový)
Vkládá se nový článek o náhradě škody, jehož cílem je zajistit, aby v případě, že dojde ke škodě na zdraví, která bude zcela nebo částečně důsledkem porušení vnitrostátních opatření přijatých podle této směrnice, mohla dotčená veřejnost požadovat a získat náhradu této škody od odpovídajících příslušných orgánů, a pokud budou identifikovány fyzické nebo právnické osoby odpovědné za toto porušení, pak i od nich.

Článek 27 – Výkon přenesené pravomoci (nový)
Jedná se o nový standardní článek o přijímání aktů v přenesené pravomoci.
Článek 28 – Postup projednávání ve výborech (původní článek 18)
Jedná se o nový standardní článek o přijímání prováděcích aktů.

Článek 29 – Sankce (nový)
Tento nový článek stanoví minimální obsah sankcí tak, aby byly účinné, přiměřené a odrazující, aniž by byla dotčena směrnice 2008/99/ES o trestněprávní ochraně životního prostředí31.

Článek 30 – Hodnocení (nový)
Tento nový článek stanoví rámec pro budoucí hodnocení směrnice (jak je stanoveno v pokynech Komise ke zlepšování právní úpravy). První hodnocení se plánuje nejdříve deset let po uplynutí lhůty pro provedení této směrnice ve vnitrostátním právu.

Článek 31 – Přezkum (nový)
Nejméně každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění této směrnice, k níž v případě, že to považuje za vhodné, připojí příslušné legislativní návrhy.

Článek 32 – Zrušení a přechodná ustanovení (nový)
Tento článek je nový a zavádí ustanovení, jež zohledňují zvláštní situaci Mayotte a zachovávají úroveň ochrany životního prostředí uloženou podle původního článku 5 do doby, než začnou platit nové požadavky podle článku 7.

Článek 33 – Provedení ve vnitrostátním právu (původní článek 19)
Tento článek je vypracován podle standardní šablony.

Článek 34 – Vstup v platnost (nový)
Tento článek je vypracován podle standardní šablony. Směrnice má vstoupit v platnost 20 dní po vyhlášení v Úředním věstníku.

Článek 35 – Určení (původní článek 20)
Článek zůstává beze změny.

Původní článek 6 byl vypuštěn.
Tento článek byl v zájmu zjednodušení vypuštěn, neboť možnost označení „méně citlivých oblastí“ je členskými státy v praxi využívána jen zřídka. Kromě toho by zachování této možnosti v revidovaném znění směrnice snížilo obecnou úroveň ochrany životního prostředí, o niž revize směrnice usiluje.

Původní článek 7 byl vypuštěn.
Povinnost provádět před vypuštěním městských odpadních vod vhodné čištění znamená, že členské státy musí dodržovat stávající právní předpisy EU, takže relevantnost tohoto ustanovení je (právně) omezená. Cíl zajistit přiměřené čištění městských odpadních vod do 31. prosince 2027 je zachován pouze ve vztahu k Mayotte jako přechodné ustanovení.

Původní článek 8 byl vypuštěn.
Tento článek byl vypuštěn, jelikož je již zastaralý – nyní budou muset členské státy plnit požadavky článku 4. Tento článek byl rovněž spojen s „méně citlivými oblastmi“, což je pojem, který byl ze směrnice vypuštěn.

Příloha I
Část A – Stokové soustavy
Beze změny
Část B – Vypouštění z čistíren městských odpadních vod do recipientů
Aktualizováno o nové odkazy a minimální požadavky na sekundární (tabulka 1), terciární (tabulka 2) a kvartérní čištění (nová tabulka 3).
Část C – Vypouštění ostatních odpadních vod
Pozměněno a nově stanoví minimální podmínky, za nichž lze vydat povolení k vypouštění ostatních odpadních vod podle článku 13. Uvádí se souvislost se směrnicí o průmyslových emisích.
Část D – Referenční metody monitorování a vyhodnocování výsledků
Byly aktualizovány požadavky na monitorování vypouštění z čistíren městských odpadních vod. U aglomerací s populačním ekvivalentem 100 000 PE a vyšším se vyžaduje alespoň jeden vzorek denně.

Příloha II
Část A odpovídá dřívějším kritériím přílohy II pro určení „citlivých oblastí“ – byla zachována a aktualizována. Byl rovněž doplněn seznam oblastí, které mají být členskými státy považovány za citlivé na eutrofizaci.

Příloha III – Seznam výrobků, na něž se vztahuje článek 9 o rozšířené odpovědnosti výrobce (nová)
Výrobky, na něž se vztahuje článek 9 o rozšířené odpovědnosti výrobce, jsou výrobky spadající do oblasti působnosti jednoho z právních předpisů EU uvedených v této příloze (léčivé a kosmetické přípravky).

Příloha IV – Průmyslová odvětví
Původní příloha III – beze změny.

Příloha V – Obsah integrovaného plánu pro nakládání s městskými odpadními vodami podle článku 5 (nová)
Tato příloha uvádí minimální obsah integrovaného plánu pro nakládání s městskými odpadními vodami vypracovaného podle článku 5. Plán musí obsahovat analýzu výchozí situace v povodí čistírny městských odpadních vod, vymezení cílů snižování znečištění způsobovaného odlehčením přívalových vod a městským srážkovým odtokem v dané oblasti a vymezení opatření, která je třeba přijmout k dosažení těchto cílů.
Cíle musí zahrnovat: i) orientační cíl, aby odlehčení přívalových vod nepředstavovalo více než 1 % ročního objemu a zatížení odváděných městských odpadních vod vypočteného za sucha; ii) postupné ukončení vypouštění nevyčištěného městského srážkového odtoku oddílnými stokovými soustavami, pokud se neprokáže, že jsou dostatečně kvalitní k tomu, aby nedocházelo k nepříznivým dopadům na kvalitu recipientů.

Příloha VI – Informování veřejnosti (nová)
Tato příloha podrobně popisuje informace, které mají být poskytovány veřejnosti podle nového článku 24.

Příloha VII (nová)
Tato příloha je standardní příloha uvádějící zrušenou směrnici a její následné změny i jejich data provedení ve vnitrostátním právu a uplatňování.

Příloha VIII (nová)
Tato příloha obsahuje novou srovnávací tabulku směrnice Rady 91/271/EHS a návrhu nového přepracovaného znění směrnice.